Ziměnky

Z výšin
  vířivý rej
  sněhobílých tanečnic,
  po špičkách tančí,

  krajinu halí v bělostný třpyt. 

  -

  V ústraní samoty vrostlá chalupa,
  holubí dým
  nebeským klenutím prolíná,
  a v hávu nezrozeného úsvitu,
  za rámem ledových květů 
  na skle přitisknutý nos,
  hoří plameny očí,
  v srdci zvědavost.
  Nastal čas očekávání,
  stane se světlem,
  co není...

  Není?

 _