neděle 19. ledna 2020

Posuvný svět

 
Zatímco v posuvu na konci vesmíru cosi nezměřitelného, pohybuji se jedním směrem a narážím jen na samu sebe. Mohla bych jít věčně, nabourám stejně. A co když zamířím jinam, a také nesmírně daleko? Opět potkám vlastní nedokonalost a osamocenost, ať v kyselém láku od okurek či v cukrové vatě. 
 
 

   Tolik životů
   tolik osudů
   podob a těl
   nahoru dolů
   pohybem v kruzích
   kdo jsem?
   nicotnost v nekonečnu?
   jsem přece živá

   Jsem

   uvnitř něčeho
   snad šmouhy možností
  
   zavírám petlici očí
   skulinou světla
   vpíjím svět smysly

   jak letní meteor vysoko na nebi
   příkoří hoří

   odstrčím vesmír
   pro nové místo
   není proč lhát
   až na pár drobných
   v tom starém ryzost se mění

   podivný posuvný svět


   přichystám mísu pro jabloňový květ...
 
 
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat