Severní rozmezí

Blíž
víc k severu
sníh
sníh
tisíciletí sněží
v závěji klečím...
polární noci je teplo a stále tepleji
běžím
přes jakousi tříšť ledovou
za jakousi vzpomínkou psohlavou
za obrysem přiléhavým

něžnost
sněžnost

v krystalcích ledu sevřené nebe
moje
tvoje

severní rozmezí

-

https://www.youtube.com/watch?v=mMSBBRhdFc4&t=9s

Jane Long- The Aviators

zaslíbená Země

Poslední kmeny lidské rasy
se krčily ve svých jeskyních,
vyhlížely den,
který nikdy nepřijde.
Na obloze slabě zářily cizí hvězdy,
jako oči šelem,
stahujících se kolem ubývajícího ohně.
Černá obloha pozvolna splynula s černou zemí,
pohltila obzor.
_

           Věděl, že legendy lžou,
           ale proč by měl ničit jediný pevný bod
           v podobě nikdy neumírající naděje?
           Přistoupil blíž, vášnivě vzal její sny do svých rukou,
           s oblakem údajů vpustil je k ikoně :
           zaslíbená Země

           kvantová pěna zašuměla
           vybublal nový vesmír...                            
                                                                                                                    

kde jsi, Živote!?

_

https://www.youtube.com/watch?v=fmS_MxfJiCw
Expression - Helen Jane long

Kam jdeme?

"Tím, že se narodíme, je nastolena otázka, kterou si musíme každý zodpovědět. Nejdůležitějším úkolem v lidském životě tedy je na tuto otázku najít odpověď. Člověk nehledá jen odpověď vyjádřenou slovy, nýbrž má odpovědět celou svou bytostí, svým způsobem života." :  Erich Fromm

-                                                                                                                                                    

Poháněn vůlí,
až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci.
Spěchal... tam,
kde směry se rozcházejí
do beznávrati.
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii,
voněl mužem.

A byla žena
plachá jak liška :     
         "Jsem ryba, která zápasí s vodou.
          Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
          Když odejdeš, odejde vše, pro co žiji."

Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala 
kdesi pod okrajem lesa v potoce mezi kapradím,
hned silněji, hned tišeji...

           V tu chvíli na všechno zapomněli,
           a život jim najednou připadal krásný a laskavý...

-

Samochodci

Venku se hemží bezduší
v přívalu hlav
a těch těl
tam vzdech
tam sten
proud trýzně
volání o pomoc

Kde je ten sen?
Kde je ta budoucnost!

jak málo by bylo třeba
jak těsně jsou za rty živá slova
horká dlaň
chci ji
chci to
vím

Jsme samochodci v bezprázdno

_

https://www.youtube.com/watch?v=_58AnhnbIgI

Lévon Minassian (Duduk) - They Have Taken the One I Love 

Že tu

Ptáš se mě, co hledám?
Únik. Odsud. Z různých míst.
Před strachem, samotou, prázdnem.
Před tím, že nikdy nedělám, co bych chtěla,
z čeho bych měla radost.
Že prodávám své dny... smích.
Mám po krk front na loňský sníh.

Hledám dech v úžlabí strání
ve smrkovém kolébání
mezi stromy chomáče dlouhé trávy
bublavý potok a Vlčí propast
zvlněnou dálku Mléčné dráhy
protilehlý čas
vítr když hraje si
že tu
že tam

do končin a ještě mnohem dál

https://www.youtube.com/watch?v=WJYRfsOrQfM

Tanita Tikaram - Twist In My Sobriety

Odpustiny

Ten den byl ve vzduchu cítit

čas

Kde vlastně vzal se mezi všemi hvězdami?

vypadal jako sníh

co tiše se sype do dlaní

jemné chvění v předtuše velké přítomnosti

                      

leč všechno to jiskření

hra světel na povrchu

do hloubky zhášel stále víc

až zbyl jen docela malý uzavřený vesmír

v něm lidské srdce
-
čvachtající tučňák za polární září

Tehdy bylo lze zahlédnout vlastní nahotu

v časové závěji

odpustit

a prosit o odpuštění

                                                                                                                                    _

https://www.youtube.com/watch?v=WOKI_tIBWVI  

Christina Aguilera - You Lost Me    

Unvorsum

https://www.youtube.com/watch?v=1DCBsfz_jbY
Comptine d'un autre été" Yann Tiersen - Piano

Tehdy... zdálo se mi, že snad dotýkám se čehosi Nekonečného...

Lehce zvolna plují nebem...
  rozfouknutý vesmír v růži z mlhoviny - nemá má trny 
  majáky pulsarů
  myriády galaxií
  houpavě zvlněně flotily hvězd nad ouvratěmi
  matematické struktury s přesahem reality
  iluze ilustrovaných lidí...
  suma všech otázek a odpovědí
  nebo tajemné místo, kde i bůh bloudí?
 -

Kámen i hvězda vnímají podobně...

  ale proč, proč palčivě svírá mě úzkost až hořím?  
  Mám málo času prožít pradávné  c o s i   (sen z dětství),
  i když již vím,
  nejspíš nikdy nebyl v dosahu možností.                               
  Jde o to, v dlani mi praskla bublina
  a já nedokážu pochopit, co se s ní stalo.

  O kolik víc je celý vesmír ?
  - 

  V příkopu Mléčné dráhy 

  kamenná chalupa 

  kryje ji zelený háj 

  bílá letící oblaka 

  vodopád zvuků pěnic, skřivanů 

  Na střechu sluncem pálenou 

  tiše němě padají 

  okvětní lístky jabloně, třešní 

  V světnici tlukot srdcí
  
  muže a ženy

  úsměv prosvětluje víc

  než v nekonečnu hvězdy
  -

Proč jsou slzy na mé tváři?

Ani život ani smrt neznamenají nic

    snad láska
ta přece neprochází smrtí

    buď je nebo není

    může růst a stát se něčím
utvářeným pro Věčnost

-