K nebi čelem

Den sahal k nebi čelem,

   slunce bíle žhnulo,

   a cosi dotýkalo se nohama pichlavé trávy,

   ne větší než lidská dlaň,

   tančící roj včel,

   prašný vír když běží plání
   od neohraničena, až kam šlo dohlédnout...
   Ta věc si hrála - mihotala se samotou,

   prchavý stín nekonečné skutečnosti,
   bušící srdce nesmírně jemného něčeho,
   čeho si nelze nevšimnout...

          Žhavý dech prolomil závoru očí,

          zaplavil úzké srdce, obnovil ochablé údy,

          až zmizel pocit únavných abstrakcí,
          proudy zředěných slov uvadlého bytí...

          Zůstat jen sám sobě záhadou.

          Člověka zmocnilo se neodolatelné opojení,

          a zároveň úzkost - nejasný pocit,

          spojená tresť všeho zla i všeho dobrého,
          chtěl změřit své síly s úplnou a divokou Existencí.

     

                                                     

                                   Volal jsi mne?

                                                                                        

                                                                                                        _

Homobloud

Ideály, jež jsme si vysnili, 
tu jsou pořád,
někde v čase...
  
  Toužila a věřila jsem - , inu, něžně křehký homobloud,
že vyřčená slova
jsou na život a na smrt,
mají sílu lásky, co zažíhá,
shoří až s posledním výdechem...

teď vím, možná jsou pravdivá,
jako pravda, která míjí...

   
  
  

https://www.youtube.com/watch?v=LS7e43qVpbE  

Lotte Kestner ~ I Want You  

Ji a Ním

Sluneční paprsky prorážely chuchvalce mlhy,

úsměv rozžehl oči, 
živorodý
_

Naučil Ji dýchat,

objevovat, co přebývá 
ne v příbytku nebes, 
ale v duši je bezmezné, 
barvami hýří a bují:

čip čip - všude jen ptáci!

Když ji bral za ruku, na mžik 
uvěřila,

 srdce prosté pochyb,
na holých dlaních usedl čas. 


„Mlč jen!" smála se
a spolu s Ním vykročila
pěšinou mezi šuměním lip,

ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,

kde začínal tajemně křehký svět,

kde i na jaře padají sněhové vločky,

jež bolavé smutky přikryjí bílým tichem...

_ 

Richter: Dona Nobis Pacem 2

Uvěřit

Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_

     Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš? 
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...   Koho chce přelstít lidská touha?
.
.

Zpoza času  do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
jako když jsme sami, když chceme být sami,
když se mýlíme,
a já nevěděla...

Pohlédni. Sáhni.
Mám strach,
o nás, otisky snů, co nestihl smýt noční déšť,
a vůbec se nesnažím předstírat,
že nasáklých sladkostmi...

Na mžik chci znovu uvěřit_

Imagine Dragons - “Birds” 

Sam Smith - Fire On Fire (From "Watership Down")

Létavice

V ohňostroji létavic započal příběh člověka.

Tak dávno, že si již nikdo nemůžeme vzpomenout.

Cosi věčného v nás od těch dob zbývá.

Jsme temnota i světlo.

Ve dne hledáme smysl života,
s nocí padá jistota,

nelze najít co není!

Je jen víra.

Ukazuje cestu z bezměrné lidské samoty,

kde do ticha se zasouvá ticho,

a sladkobolná píseň zní.

Lidské životy možná neplní zvláštní poslání.
Přesto je krásné žít, 

je-li přítomna

láska.

A vyšlo slunce

Šel krokem, nikam již nespěchal, když
přistoupila ze všech stran
v dotichajícím tichu,
nepřipadala mu krásná, snad nevšední,
nepodobná žádné jiné linii vesmíru,

lehce se usmála: „Příteli..." 
a slunce divě vyšlo

Nemohl odtrhnout pohled z jejích očí, hltal,
měl dojem, jakoby trhlinou v jsoucnu
nahlédl k dávnému počátku, prameni,
v tu chvíli potřeboval pít a pít
čistou chladivou vodu...

 _

https://www.youtube.com/watch?v=L9R2A3gNkpk

Sarah Connor - From Sarah With Lo

Květinoví lidé

Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,

a purpurové zóny ani spadané hvězdy

se nedají rozpoznat,

jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří

Chybí mi vůně květin,

vzpomínáš? Je to tak dávno...

Ve vzduchu visí obnažené ticho,

jako vosí hnízdo,

marnost, tu i tam...

a uvnitř_  zanechané stopy,

otisky snů, co nestihl smýt noční déšť,

vůbec se nesnažím předstírat,

že nasáklých sladkostmi

Tys mě tu nenašel,

a já došla až sem__  

živím v sobě touhu, horoucí jak plamen!

_

                                                                                             

                                                                                                       

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=kg1BljLu9YY

LSD - Thunderclouds (Official Video) ft. Sia, Diplo, Labrinth

Liška ve smaragdovém lese

........ chvíli se zdálo, že za sluncem 
je ještě jedno slunce,
okolo ruch, ve mně ticho, 
a není to o tom, 
že tu jsme, 
a potom nebudeme... 

Lidský cit, ten intimní přebytek filosofie, soucit,
přátelství, štěstí,
slova jako užovky,
i všudypřítomné nanic__

pod tíhou marnosti
větví se, bují

Rozhodla jsem se plakat  mohl bys 
mě vzít za ruku,

jaro je plné hebkostí!

(znám rituál lišky v zapomenutém lese)

A spolu 
brodit se mimo vymezení,

dopustit dobré,
na mžik uvěřit,

žít 
život,
ne přelstít_

https://www.youtube.com/watch?v=d3pnQchr9OA

Stella's Theme - William Joseph 

https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/liska-obecna-skryte-zijici-lovec

Liška na měsíci

 

Měl to být příběh,

žhavé slunce vycházející v dešti,
v údolí hájů navlhlých vůní 

od lidských polibků zatajený dech,

naslouchání liškám na měsíci__

Některé cesty zůstávaj´ nedochozené,
ztracené pro hluboké nadechnutí,
jakési ruiny civilizace...

Ticho sestoupilo

a vyplnilo prostor,

krajina neslyšně odtékala pryč

až vytratila se do nehybnosti,

pár lístků opadlo

jako roztřepené stíny,

zůstala malomocná noc,

lhostejná komukoliv

tam
tam pod hvězdami

_

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=h3gEkwhdXUE 

Wet Wet Wet - Love Is All Around

 

Bytí v prostoru

 

Hluboko ve mně,
tak nějak lidsky,
malý vesmír...

Cosi kolem tančí,
tajemství, samý slib,
vidina země, k níž
nelze dorazit, svatá,
svrchovaná,
světlo v temnotách..

... a já po starých cestách šlapu starý prach,

v rytmu srdce bije
nahá tma...

__

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=PfJnCOHEAgo
Helen Jane Long: Eclipse

Do svítání

https://www.youtube.com/watch?v=YQWs0AYFq4k 

Twenty One Pilots - Oh, Ms Believer

... je pozdní večer
vůkol tma
sedím tu sama u okna

 vyhlížím v krajinu snů

stýská se mi, milý můj

po úsměvu
laskavění...
  možná jsme v cizí zemi
stárneme a jdeme pomaleji
měsíc již bledne na nebi

však ještě zbývá chvíle

do svítání!

Sklíčená

kyvadlo Skřípá

v hlubokém snu
podél rozpadlých zdí, zkřehlá, 
sklíčená, mlčící,
toulám se dlouhou, dlouhou ulicí,
pomerančové lampy stínohry stíny,
šumění deště barvy rozpíjí,
a svět je mokrý,
placatý,
tak málo hloubavý,
tak málo laskavý,
iluze protékají mezi  prsty
A ty mi říkáš:
"Ušáčku, snad se nebojíš?"
 

_

https://www.youtube.com/watch?v=3wkuqRFXNvI
    Spice Girls - Viva Forever 

Bez názvu

Anotace: Je to právě imaginární svět, kde nelze být identickým jeden s druhými. Totiž, nedokázali bychom se potom překvapovat...

Kdybychom byli předurčeni
k plazení po zemi tváří dolů
nic bychom o hvězdách nevěděli

že jejich lampy hoří
a rozsvěcují vysokou oblohu
(než za vsí zazní polnice kohoutů)

a kdybychom se plahočili v jílu a v temnotách
(k nezrozenému zítřku)
s každým příchozím podzimem pokryl by prach myšlenky
na hloubku tloušťky listu...

_

https://www.youtube.com/watch?v=fmS_MxfJiCw

Expression - Helen Jane long

Kde?

Slunce skomírá v nachu obzoru
na nebi modré démanty hvězd
stín noci
vůně suchopáru
vítr se prohání jak lehounký dech
co chvíli vylíbá z krajiny vzdech
zas a zas
jakoby vzlyká znavený zvon
jakoby šeptala dívka
píseň snivou a dumavou
Ach, kde je můj domov?
Za těmi dálnými světly
___ k cíli nevedou...

_

https://www.youtube.com/watch?v=LzRPpnc4DL8

Oskar Schuster - Valtameri

Klokočí

 

V tišině svítání 

uléhají stíny.

Kohout ještě nekokrhá.

Nebem pozvolna plují 

bílá oblaka beránčí,
daleko k obzoru,

za loukou s klokočím.

Ach, těžko doletět duši,

kam touha ji vábí,

kde srdce nezkamení,
v prach nepromění.

Tu žlutavé slunce

z vápenných domů v krajinu vchází.

Kykyryký!

Svítá... 

... tam někde mimo svět lidí.

Svítá

Vezmi mne za ruku, a pojď se mnou, prosím.
Kam? Za tichou písní
dosud nezrozeného úsvitu.
Probádat hlubiny blízkého vesmíru.
Projít houštinami v duši.
Brouzdat se bosi.
Hlavou narazit o hvězdu.

Zakopnout.

Najít pastvinu bezmezné důvěry.

Prolomit kůru srdce!
Zahnat tmavé stíny.

Vezmi mne za ruku
a staň se mým dechem,
veselým smíchem,
písní v souzvuku.

Svítá...

 ... v kapce rosy

 zrcadlí slunce letící oblaka.

Šéér

_

Přilétá vítr, aby rozkýval stíny,
rodí se úsvit s hebce drsným šéér, šéér...

Tu zjara čekám od zimy

na toho, kdo nepřijde.

Kdo není?

-

Znenáhla slyšet lehce chvatné kroky. 

Ještě je jakási naděje.

 

Kdo je spolu,

a kdo není?

 

 

                                                                                                                                                                            _

 

 

 

 

 

Na věky

Vrazili kůl husičce žalostné,
vrazili do srdce, krvácí
potřísněn šat panenky bělostné,
potřísněn vytrysklou bolestí

Zapomeň, panenko
zapomeň toho,
jenž srdce ti poranil,
ryzí cit znevěřil

Nemohu, bože,
nemohu naň zapomenout,
duši já dala mu,
směvánky z radosti

Miluji vroucně ho,
snad nevěda ublížil,
zůstane milým mým,
než srdce mně zkrvácí

https://www.youtube.com/watch?v=noOL_Iq1Dnc

Čechomor Proměny

Strunoví

Čas propůjčený k žití.

Kráčím a vlastně nevím, kam.

Beztvará mlha, pomalé bubnování.

Provazový most tenký jako vlas

    nebo z pianina strunoví.

Pod ním město bez tváří.

Údolí již navždy slepých iluzí

v temnotách.

I měsíc má dnes krátery

od těžkých kapek z řas.

Ani slunce svit a zář

  nejsou nekonečné.

Proč pátrám po nedosažitelném?

Pro nejkrásnější něhu z něh,

  toužím v propůjčeném čase milovat
_

Modlitba

Vzývám Tě a prosím, duchu Země,

  dopřej mi poznat Tvé tiché srdce,

  tlukoucí pod vrstvou černozemě,

  i s kořeny dobra a zla,
  co od věků jsou navzájem propletené.

  Vzývám Tě a prosím, širé Nebe,

  unášej mou duši s větrem,

  nechej ji třebas bloudit,

  zdivočelou, osamělou,

  ale nedovol nikdy,

  abych dopustila se bezpráví
  na jiných,

  tím i na sobě...

  Vzývám Tě a prosím, mocná  Přírodo,

  je mnoho ve mně člověkem,

  však více  je dosud zvířetem,

  dopřej mi poznat

  nezávislost,

  lásku ke svobodě,
  jádro bytí
  sama sebe.

  -

https://www.youtube.com/watch?v=SYWFHuIQHGg

 Richard Wagner - Parsif

Ziměnky

Z výšin
  vířivý rej
  sněhobílých tanečnic,
  po špičkách tančí,

  krajinu halí v bělostný třpyt. 

  -

  V ústraní samoty vrostlá chalupa,
  holubí dým
  nebeským klenutím prolíná,
  a v hávu nezrozeného úsvitu,
  za rámem ledových květů 
  na skle přitisknutý nos,
  hoří plameny očí,
  v srdci zvědavost.
  Nastal čas očekávání,
  stane se světlem,
  co není...

  Není?

 _

Podziměnky

  S přezrálým listím se k zemi snáší zvlhlý
  podzim
  z komína vine se holubí kouř
  toulavý vítr šramotí pod okny
  zrezivěle v pantech  dveře zaskřípou

  světnice voní skořicí s jablky
  a z včelího vosku plamenem

  tu hledám tišinu

  nikoliv takovou v níž mě den zanechá
  ale dosud neposkvrněnou

  v šepotu hlasů zaklíněnou...                                  

                                                           

_

U božích muk

Stojí tam křížek
uprostřed pole,
prostinký křížek
u Božích muk.
Ač nejsem zbožná,
chodívám k němu,
po cestě sbírám
kytici z luk:
pomněnky, chrpy,
zelené klásky,
uviju věneček
z touhy a lásky.
Ty, Kriste, víš,
jak čekám na ni,
hledám ji, prosím,
v duchu se modlím:
Bez lásky žít
je smrtelný hřích!

Reb kvak kvak

V mezerách mezi mraky
zvonivě šumivé údery křídel.
Pak šplouch a cák,
a z rybníka za návsí
křik divokých kachen.
Reb kvak kvak!
Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.
  ~

Někdy si připadám ztracená,
a tolik ráda bych si sáhla na hvězdu.

 Trpělivě naslouchám...

Již nečekám, že v rákosí přistane hvězdolet
s reliéfem vesmíru.

Jsem panožkou stélky,
   zlomkem světa,
způsob, jak také žít.

Chvěji se...

https://www.youtube.com/watch?v=GKkeDqJBlK8   

Maurice Ravel / Pavane for a Dead Princess

Stíny smutku

   Kolik vroucí touhy a teskných přání

   s večerem bloudí

   po zčernalém nebi

   Ten

   na něhož čekala jsem

   nepřichází

   nad obzorem táhlá mračna plují...

   ~

   Tím či oním trápím se

   snad pro opuštěnost naděje

   a z oblohy déšť se lije

   jakoby byla bezedná...

   až paprsek slunka

   zčistajasna

   mou mysl k úsměvu rozechvěje

   k obzoru bílá husička vzlétla...

                 <(")

https://www.youtube.com/watch?v=g8Yoz9Nh21k       
Erik Satie: Gnossienne nº 3      

Až za konečky prstů

Dívka stála uvolněně, ruce rozhozené
jako rozbitá hračka, a sála
paprsky rezavého slunce.
I teď si přála jasně vidět kolem sebe.

Věděla,
že život ve skutečnosti je velká nesnáz,
neustálé polo objetí,
chladné, i láskyplné až za konečky prstů,
žádané i obávané,
světla, stíny,
před čím by bylo lépe uniknout trhlinou v jsoucnu...
      Nestačí jen jít stále stejnými směry,
      kdy jeden vede k výšinám,
      druhý až ke dnu snesitelnosti.

A není nikoho a není nikdo, kdo by běžel vstříc.

Lidské nitro nelze zachytit žádnými vzorci,
       cosi nás ujařmuje,
       cosi nám chybí,
přitom nevíme přesně co,
když hlubinně bytostná úzkost proráží přes všechny úsměvy.

Dívka se otočila,
jako ze skla pod rezavým sluncem se rozpustila,
to, co z ní zůstalo, křišťálově průhledné vločky, vítr rozvál...
 
 
Hvězdné nebe se nepohnulo.


                                                                                                          _
  

Zeppelin myšlenek

 ☂

V zapomenutém ročním období
vesmír poskládal svoje origami
jeřába letícího z Proxima Centauri
stúpy
les pokrytý květy jabloní
zeppelin myšlenek
ansámbl bohů

웃 a 유
lasturu v kameni
s ozvěnou duhu
omega
alfa
ruměnec
líc
↓

 účel a plán?

ko(s)mický
☄
počítač
n     e
v    i    d

                                                      í                                                     

za horizont událostí

život je možná evoluční past!
sféry binárně intelektuální

zmatené mudrování
andělé červenožlutě tygrovaní

abraze oblohy

mezihvězdný

prach

░

Zeppelin myšlenek

Na zastávce

Po kotníky zabořená do žulových kostek jako strom,
nohy jako kořeny, šaty v barvě hlíny.
Slunce bíle žhne
a zmrzlinář pod lípami tvaruje siluety polární krajiny,
pistáciové lišejníky, mrazovou poušť vanilky, iglú z kokosových vloček.
V sousedství v rohlíku párky bez střívek.
Nad převislým muškátem protějšího okna mžourají kočičí oči.
V propadlišti ulice s halasným skřípotem projíždí čas,
neviditelný,
jednou před a vzápětí potom.
Tu a tam lidé, skloněni nad mobily v písmenkové džungli zpráv,
slova kroutí hlasy,
fráze s prosvítající pravdou alabastrových soch.
Nevyřčené nesplněné ideály.
Kamenné město bez mamutů s všudypřítomnou sítí.
Realita zasunutá do stojaté nečinnosti.

       Tramvaj přijíždí, mohu jet

                           
                                                                 jinam... ?

_

Z iluzí popelem

  Když ztrácíš iluze,
  jakoby končil svět,
  a skrytý pramen duše
  byl navždy umlčen.
  Snad ještě hvězdy ochutnáš,
  šumivé, vzdálené, slané jako slzy,
  trpce hořké...

  Zvláštní představy,
  svět totiž končí neustále.

  Budou-li z prsou rvát ti srdce,
  budeš se smát?

  Jsou někteří, a bůhví,
  konec světa odvracejí,
  láskou či hloupostí
  (co se než navenek hloupě tváří),
  nebo jim přeje náhoda?
  Možná díky nim se Země dosud točí.

  Tak nezoufej,
  i ty křehkou vášeň řiď rozumem,
  aby mohla žít každodenním zmrtvýchvstáním,
  jako fénix vznést se nad vlastním popelem.

  A pamatuj,

  vesmír není plochý.

_

https://www.youtube.com/watch?v=0AC4ovCUs4Y

Hans Zimmer - A Way of Life

Čimčarara čim

  Je nekonečno podob,
  jak být člověkem.
  Ale jen jeden způsob
  paradigma štěstí,
  nikdy nelhat sám sobě,
  zůstat otevřený. 

  Mají myšlenky křídla?
  Bezpochyby ano,
  k pochopení prostoru.
  Ale vize jednoho
  nepropůjčí křídla jinému,
  vždy se budou lišit.
  Jako není jedna Pravda, 
  i myšlenky se různí.

  Jsme každý sám
  v poznávání i chápání
  světa a života.
  Hledáme-li však cestu
  k lidem,
  srdcím,
  pak s láskou a trpělivostí,
  ne nedůtklivostí,
  ta je bránou do Země hořkosti.

  Mají myšlenky křídla?
  Bezpochyby ano,
  z otevřeného okna slyším
  cvrlikat vrabčáky

  čimčarara čim...

Ursa minor

Mží tenký déšť

     jak slitovný pláč

  vpíjí slzy černozem

     kořeny pastvin

     bučiny háj

  tu zvlhlé nebe slunce prozáří

     z oblouku vystaví barevnou duhu

  stoupám po ní vzhůru

     za oběžnou dráhu    tam

  ochutnám kopec Polárky

     mléčnou mlhovinu

  proměním trny v pulzující hvězdu

     a budu-li mít štěstí    zahlédnu

  malého Medvěda s mámou medvědicí
     toužím s sebou být chvíli...
  pak vrátím se domů   

 

 

 

 

 

 Zdroj: http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/517-maly-medved