Dej vlka!

 "Dej vlka!" loudila Žabka na Kopčemovi. Mladý umělec hrdě pohlédl na své výrobky, seřazené na plochém kameni. Trochu se rozmýšlel, ale pak vzal figurku sedícího vlka a položil ji zvlášť. Nedal ji přímo dívce, to by se ponížil. Žabka hned vlčka uchopila, ale ohnula měkkému zvířeti hlavu. Opravila si to pěkně sama a postavila figurku do malé prohlubiny v hrbolaté stěně jeskyně. "Ještě vlka!" žadonila dívka znova. Kopčem jí dal druhého vlčka. Žabka si jej postavila do skuliny ve stěně. Oba vlčkové seděli jako před svými doupaty. V záři ohně bylo je pěkně vidět. "Ještě vlka!" žádala Žabka znova.

Kopčem odmítl: "Máš dva!"

"Nemám!" odporovala Žabka.

"Máš! - Tu jeden, tu druhý, to jsou dva vlci."

"Co žvaníš, dva vlci!" bránila se dívka, jež se nikdy neučila počítat. "Tu jeden vlk a tu - také jeden vlk! Jeden a jeden ! Nikde tu přece nejsou dva vlci .."

Kopčem poklekl ke stěně a ukazoval nechápavé dívce názorně : "Jeden vlk a ještě jeden vlk - jsou dva vlci!"

"Hihihi, Kopčeme, Žabka není hloupá! Žabka vidí jednoho vlka, tuhle také jednoho vlka ..."

"No, Žabko, to jsou přece dva vlci!" prohlašoval Kopčem vítězně.

"I ne, ty špatně vidíš!" trvala dívka na svém. "To nejsou dva vlci - ať mě medvěd pohltí! - to je pořád jeden vlk a zase jeden vlk!"

Ukázka je z knihy Lovci mamutů od Eduarda Štorcha.