v hlubokém snu
podél rozpadlých zdí, zkřehlá,
sklíčená, mlčící,
toulám se dlouhou, dlouhou ulicí,
pomerančové lampy stínohry stíny,
šumění deště barvy rozpíjí,
a svět je mokrý,
placatý,
tak málo hloubavý,
tak málo laskavý,
iluze protékají mezi prsty
A ty mi říkáš:
"Ušáčku, snad se nebojíš?"
%20-%20M%C4%9B%C5%99%C3%ADtko%20(25%20%25)(1).png)
Žádné komentáře:
Okomentovat