Stmívá se v rákosí

V mezerách mezi mraky, zvonivě šumivé
údery křídel.
Pak šplouch a cák,
z rybníka za návsí
křik divokých kachen:

Reb kvak kvak!

Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.

~

 

 
Jsem panožka stélky,
zlomek světa,
způsob, jak také žít...

 

Helen Jane Long, Outside

Aviatická

Kdybychom byli předurčeni k plazení po zemi
tváří dolů,
nic bychom o hvězdách nevěděli,

že jejich lampy hoří a rozsvěcují vysokou oblohu
(než za vsí zazní polnice kohoutů),

a kdybychom se plahočili v jílu a v temnotách (k nezrozenému zítřku),
s každým příchozím podzimem pokryl by prach myšlenky na hloubku
tloušťky listu...

 

 

Helen Jane Long - Through The Dark