Klokočí

 

V tišině svítání 

uléhají stíny.

Kohout ještě nekokrhá.

Nebem pozvolna plují 

bílá oblaka beránčí,
daleko k obzoru,

za loukou s klokočím.

Ach, těžko doletět duši,

kam touha ji vábí,

kde srdce nezkamení,
v prach nepromění.

Tu žlutavé slunce

z vápenných domů v krajinu vchází.

Kykyryký!

Svítá... 

... tam někde mimo svět lidí.