Nevídka

 

... dávno, dávno již... vzpomínky těkají,
je mi 5 roků, dívenka s dlouhými vlasy, astmatik,
poprvé mimo zdi velkého města,
cesta vlakem, pak pěšky, neznámo kam,
polosamota,
rozbitý domek,
zahrada,
dosud neviděný ráj...
postel v kuchyni pod oknem,
za tenkou tabulkou skla tajemný dech,
noc žije, přináší zvuky; jeden se opakuje,
húúú huhúúú, projíždí vlak,
mohu se vydat až ke hvězdám...

Druhý den, vstupuji do ráje,
zahrada roztodivná, chybí asfalt a dlažba ulice,
místo nich neznámý Prostor, zem, tráva, jabloně;
rozbíhám se k dřevěným plaňkám,
prohlížím cestu za plotem, za ní
již nic než šerý les...
přirozený, tajuplný svět roztočil představy,
klekám a zas úžas, několik kvítků v zelené trávě, zázrak!?
ano, fialky, největší objev v mém životě...

,,,

 

Země se točí, plyne čas, za okny města řinčení
slepých myšlenek...

 

Maok - Naelin

 

Hadukaj

 

Poháněn vůlí, až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci,
spěchal... z beznávrati!
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii, voněl mužem.

A byla žena plachá jak liška:  
         „Jsem ryba, která zápasí s vodou.
          Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
          Jsem ale také touha barevná jak duha,
          když  odejdeš, odejde vše, pro co žiji."

Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala,
kdesi pod okrajem lesa
v potoce mezi kapradím,
hned silněji,
hned tišeji...

           V tu chvíli na všechno zapomněli...
           život jim najednou připadal laskavý_

 

 

 

 

Hymn of the Cherubim 

Příteli

 

Šel krokem, nikam nespěchal, když
přistoupila ze všech stran
v dotichajícím tichu,
nepřišla mu krásná,
snad nevšední,
nepodobná žádné jiné linii vesmíru;

lehce se usmála: „Příteli..." 
a slunce divě vyšlo.

Nemohl odtrhnout pohled z jejích očí,
měl dojem, jakoby skulinou v jsoucnu
nahlédl k dávnému počátku, prameni,
v tu chvíli potřeboval pít a pít
čistou chladivou vodu...
 

 

 

Scent of a Woman / Por una Cabeza - Carlos Gardel

Ly-O-Lay-Ale-Loya

 

....................................................................
...................................................
.................................

 

Vydat se na cestu, co nemá jméno,
smazat slovo vzdálený,
jen jít... tiše, hvězdy  planou

Naslouchat šumění větvoví stromů,
průzračným bystřinám, potokům raků,
přejít horu
modravou,
vnořit se ve skalách pod vodopád kapradin,
zapálit oheň, setkat se s vlkem,
a s úsvitem za zpěvu ptáků,
než vysoko slunce vyjde nad obzorem,
teď a možná nikdy
jindy
najít
duši ztracenou

O-hé!... O-hé!...

....................................................
................................

https://www.youtube.com/watch?v=h4IzhzFPLhs
NORDIC HERDINGCALL - Welcoming spring with kulning

Ji a Ním

 

Dokonalý svět

 

Sluneční paprsky prorážely chuchvalce mlhy,
úsměv rozžehl oči,
živorodý...

Naučil Ji dýchat, objevovat,
co přebývá ne v příbytku nebes,
v duši je bezmezné,
barvami hýří a bují:
čip čip - všude jen ptáci!

Když ji bral za ruku, uvěřila,
srdce prosté pochyb,
na teplých dlaních usedl čas.

„Mlč jen!" smála se
 a spolu s Ním
vykročila pěšinou mezi šuměním lip,
ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,
kde začíná tajemný, křehký svět,
oblaka teplý vítr shání,
louky poslouchají písně,
voní pole,

kde netryská smola z poraněných stromů...

a dotyk hřejivosti
bolavé  smutky přikryje tichem

_
 

 

 

Richter: Dona Nobis Pacem 2 / Mari Samuelsen