Chvíli se zdálo
že za sluncem je ještě jedno slunce
okolo ruch, jen ve mně ticho
a není to o tom, že tu jsme
a potom nebudeme...
lidský cit, ten intimní přebytek filosofie,
soucit, přátelství, štěstí... ale i pochyb zavanutí
všudypřítomné nic
pod tíhou marnosti
větví se, bují__
čím drobné života jsou sny?
Rozhodla jsem se plakat_
mohl bys mě vzít za ruku
mohl bys mě vzít za ruku
a spolu
brodit se proudem lepších dní
daleko
přes neznámé kraje
kde každý kámen je jiný
do skal vytesané klíny
platanů rozložitá loubí
listí, šum a jas
dech, v němž byliny se snoubí
zvonky vyzvánějí v stráních
a stromy vrhají k věčnosti stíny
beránků stáda kdes
nesmírem rozhozených hvězd až kam se rozpíná touha
daleko
přes neznámé kraje
kde každý kámen je jiný
do skal vytesané klíny
platanů rozložitá loubí
listí, šum a jas
dech, v němž byliny se snoubí
zvonky vyzvánějí v stráních
a stromy vrhají k věčnosti stíny
beránků stáda kdes
nesmírem rozhozených hvězd až kam se rozpíná touha
držet se naděje...
_
SONG OF SUMMER SOLSTICE | Kulning & Nyckelharpa