Ji a Ním

Sluneční paprsky prorážely chuchvalce mlhy,

úsměv rozžehl oči, 
živorodý
_

Naučil Ji dýchat,

objevovat, co přebývá 
ne v příbytku nebes, 
ale v duši je bezmezné, 
barvami hýří a bují:

čip čip - všude jen ptáci!

Když ji bral za ruku, na mžik 
uvěřila,

 srdce prosté pochyb,
na holých dlaních usedl čas. 


„Mlč jen!" smála se
a spolu s Ním vykročila
pěšinou mezi šuměním lip,

ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,

kde začínal tajemně křehký svět,

kde i na jaře padají sněhové vločky,

jež bolavé smutky přikryjí bílým tichem...

_ 

Richter: Dona Nobis Pacem 2