Uvěřit (2)

Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry ani spadané hvězdy se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu
nepatří_

     Chybí mi vůně květin...
setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...  

Koho chce přelstít lidská touha?

Zpoza času,
do prostoru,
potajmu,
prosmýklo ticho,
jako když teče vesmír, jsme sami,
chceme být sami,
když se mýlíme,
a já
nevěděla...  

Pohlédni.
Sáhni.
Mám strach,
o nás, 
otisky snů, co nestihl smýt noční déšť,
a vůbec se nesnažím předstírat, že 
nasáklých sladkostmi...

chci znovu uvěřit

_

Zaslíbená země

Poslední kmeny lidské rasy se krčily
v jeskyních,
vyhlížely den,
který nikdy nepřijde.
Na obloze
slabě zářily cizí hvězdy,

jako oči šelem, stahujících se kolem ubývajícího 
ohně.
Černá obloha 
pozvolna 
splynula s černou zemí,
pohltila obzor.
_

    Věděl, že legendy
    lžou, 
    ale proč by měl ničit jediný pevný bod v podobě nikdy
    neumírající naděje?

    Přistoupil blíž, 
    vášnivě vzal její sny do svých rukou,
    s oblakem údajů vpustil je k ikoně:
    zaslíbená Země

    kvantová pěna zašuměla, vybublal nový vesmír                            
                                                                                                                               

kde jsi, Živote?!

_

https://www.youtube.com/watch?v=QqkO95TdaH4
Mari Samuelsen - Glass: Metamorphosis 1