neděle 19. ledna 2020

Liška ve smaragdovém lese

........ chvíli se zdálo, že za sluncem 
je ještě jedno slunce,
okolo ruch, ve mně ticho, 
a není to o tom, 
že tu jsme, 
a potom nebudeme... 

 Lidský cit, ten intimní přebytek filosofie, soucit,
přátelství, štěstí,
slova jako užovky,
i všudypřítomné nanic__

pod tíhou marnosti
větví se, bují

Rozhodla jsem se plakat  mohl bys 
mě vzít za ruku,
jaro je plné hebkostí!
(znám rituál lišky v zapomenutém lese)

A spolu 
brodit se mimo vymezení,
dopustit dobré,
na mžik uvěřit,
žít 
život,
ne přelstít_




Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)