Mravenci

 

 

Seděla jsem na kameni
a pozorovala mravence,
jak přenášejí něco,
co bylo větší než oni.

Napadlo mě,
že člověk dělá totéž,
jen si k tomu pořídil domy,
kalendáře
a trochu složitější důvody.

Pak odněkud vzlétl pták.

Křídly zastínil slunce,
až jsem měla pocit,
že si je někdo vypůjčil.

Ještě chvíli kroužil po obloze.

Vzpomněla jsem si,
co jsem kdysi slýchávala.

Každý někam jde.

Tehdy jsem tomu věřila.

Dnes už si nejsem jistá.

Možná jen chodíme
odněkud někam
a občas si namlouváme,
že mezi tím byla cesta.

Když pták odletěl,
slunce se vrátilo
na své místo.

Jen já už tam nebyla.