Ranní toulání

Ráno si rozvazuje tkaničky z mlhy,
přes louku přehazuje zelený šál
a slunci, rozespalému poutníkovi
nechává bránu dokořán.

V trávě doznívají noční rozhovory,
pavouci splétají stříbrné nitky,
a vítr, zatím nesmělý muzikant,
na listech topolů zkouší první tóny.

Obloha vytřásá z rukávů azurovou modř,
oblaka šikují stáda načechraných ovcí,
všude kolem je krásná obyčejnost.

Toulám se krajem... nespěchám.
Do dlaní chytám vůni ticha,
pár zatoulaných paprsků
a touhu, co do žádného snu se nevešla.

Den pomalu nabírá svůj vlastní dech.

A já mám najednou chuť
věřit, že některá setkání
cestu ještě neztratila...

Maok: Smile

Po nás

 

1. Bez odpovědi

Z dalekých hvězd
přicházejí cizí hlasy.
Nikdo neposlouchá.

2. Automat

V prázdném městě
automat na nádraží
nabízí čaj.

3. Čas bez svědků

V opuštěných domech
hodiny odbíjejí poledne.
Čas nemá svědky.

4. Poslední čtenář

Vítr obrací

listy zašlé knihy.
Podzim čte sám.

5. Poselství

Mezi hvězdami putuje
zpráva o modré planetě:
Země mlčí.

 

Mari Samuelsen – Max Richter: November