Hvězdy

 

Včera večer
se setmělo dřív než obvykle.

Seděla na zápraží
a tvrdila,
že tma není černá.

Že je v ní spousta věcí,
které přes den
nejsou vidět.

Díval jsem se do zahrady.

Plot už se skoro ztrácel
a mezi stromy
zůstávalo několik šedých míst.

Chtěl jsem se zeptat,
kam se všechno
po setmění schová,
ale připadalo mi to
zbytečně zvědavé.

„A co když ráno nepřijde?“

ozvala se nečekaně.

„Tak počkáme.“

„Na co?“

„Na něco,
co ho nahradí.“

Noc mezitím
přikryla cestu
i střechy domů.

Seděli jsme dál
a dívali se do tmy.

Nad námi
se objevily hvězdy.

Najednou mi došlo,
že tu byly celou dobu.