Tobě

  Kdybych měla vyjevit své city

  ponejprv opustím stezku osamělosti 

  vystoupám s pokornou žádostí    k vrcholu v oblacích 

  půjčím si bílou a modř oblohy 

  poprosím slunce o zlatou nit 

  pak sestoupím dolů v údolí 

  pro vlhkost potoků a hebkost trávy 

  ulehnu pod dub pokrytý květy jabloní 

  nechám se povznášet vůní       k hvězdnému krajkoví 

  a až se vrátím                         srdcem bohatší o poznání 

  v dlaních
  nabídnu ti kousek nesmrtelnosti 

                                                lásky ...