V krajině na pomezí

Ten večer slunce zapadalo
    v blatouchu a hrstce červené hlíny,

    stíny a zákoutí myšlenek skrápělo ticho,
    až ztratily na významu,
    minulost vracela se k počátku,
    kdy srdce toužilo po údivném úžasu,
    a plakalo, aniž vědělo proč.
    V krajině na pomezí,
    kde všechno je jinak,
    v jednom nestřeženém okamžiku
    černava vydechla píseň,
    k nebi vznášenlivou,
    k zemi ujařmenou,
    hádanku, co život je.

    Tehdy něžně sevřely mě
    tvoje ruce,
    a objímaly celý náš svět...