Chvíli se zdálo
že za sluncem je ještě jedno slunce
okolo ruch, jen ve mně ticho
a není to o tom, že tu jsme
a potom nebudeme...
lidský cit, ten intimní přebytek filosofie,
soucit, přátelství, štěstí... ale i pochyb zavanutí
všudypřítomné nic
pod tíhou marnosti
větví se, bují__
čím drobné života jsou sny?
Rozhodla jsem se plakat_
mohl bys mě vzít za ruku
a spolu
brodit se proudem lepších dní
daleko
přes neznámé kraje
kde každý kámen je jiný
do skal vytesané klíny
platanů rozložitá loubí
listí, šum a jas
dech, v němž byliny se snoubí
zvonky vyzvánějí v stráních
a stromy vrhají k věčnosti stíny
beránků stáda kdes
nesmírem rozhozených hvězd až kam se rozpíná touha
držet se naděje...
_
https://www.youtube.com/watch?v=9X8VVoOYrBU
SONG OF SUMMER SOLSTICE | Kulning & Nyckelharpa