Mravenci

 

Seděla jsem na kameni
a pozorovala mravence,
jak přenášejí něco,
co bylo větší než oni.

Napadlo mě,
že člověk dělá totéž,
jen si k tomu pořídil domy,
kalendáře
a trochu složitější důvody.

Pak odněkud vzlétl pták.

Jeho křídla
na okamžik zastínila slunce
a já měla pocit,
že si ho někdo vypůjčil.

Kroužil nade mnou

a já si vzpomněla,
jak mi kdysi někdo řekl,
že každý někam jde.

Tehdy jsem tomu věřila.

Dnes už si tím nejsem jistá.

Možná jen chodíme
od jednoho stínu k druhému
a občas si namlouváme,
že mezi nimi byla cesta.

Když pták odletěl,
slunce se vrátilo
na stejné místo.

Jen já už tam nebyla.