Poutníku osamělý

 

Kdysi chtěla jsem být ne hledačem nejzazší pravdy,
jen letět s bílými oblaky za obzor dnů,

snad na jiné planety, kde láska a touhy nebolí...

postavit z lučního kvítí dům,
vykřesat z pazourku plamen,

aby až z hájů a vrcholků hor budeš se vracet,
   poutníku osamělý,
   našel jsi  teplo, klid,
   otevřel okno duše, vpustil dovnitř hvězdy,
   sluneční svit,
   věřil, že šťastným lze být,
  
pak spolu rozletět se s bílými oblaky... 

 

Yann Tiersen - Porz Goret

Nesuv

 

... podél starých rozpadlých zdí,
zkřehlá, sklíčená, mlčící,
toulám se dlouhou, dlouhou ulicí...
v hlavě hlasy, vyprávění
o životě, marném snění,
jsem nic, předzvěst smrti a zapomnění...
ach! již půlnoc, hvězdy zaseknuté na kopí,
pomerančové lampy stínohry,
šumění deště barvy rozpíjí...
svět je mokrý,
placatý,
tak málo hloubavý,
tak málo laskavý,
viny,
viny,
viny...

Tu zaslechnu: „Ušáčku, snad se nebojíš?"

 

Viva Forever

Vílou nejsem

 

Jako v pohádce, stát se tak vílou, 
šaty z chmýří pampelišek, bílých
jak lidská duše být nemůže,
na nožkách střevíce, 
a po oblacích, s úsvitem širým
vydat se do zahrad laskavosti, naděje,
popatřit rozkvetlou louku s rosou,  
zrcadlí nebe...

Možná jsem zabloudila podél tichého šumění říčky,
daleko kaplička, studánka, červenky popěvek.
Z poraněných stromů vytéká smola.
Syrová mlha mě profoukla.
Míjím  promarněné,
nenaplněné sny.

Mezi zmoklinami
propast podivných tvarů a nestvůr
bez soucitu,
hřích, zloba, zrada...
osamění.
Hlubina ještě potemněla,
je plná černých andělů,
stahují život v Nicotu...

Ne!  
bezděky vykřikla jsem.  
Tu na druhé straně příkopu zahlédnu tebe, usmíváš se.
 
Podáš mi ruku?
Překonat propast beznaděje a smutku,
 
přestože vílou nejsem...

 

Hans Zimmer - A Way of Life

Bezvětří

 

Až  svým pohledem rozhýbáš bezvětří,
slunce a měsíc
narazí na ostří zemské osy,
jen hvězdy rozbrázdí tmu...

ve spěchu převléknu si šaty,
sklopím oči... potom ti snad
řeknu

co pro mě znamenáš

La Petite Fille De La Mer ( Vangelis )

Límy

Víš, kolik štěstí vejde se do dlaní
když za ruku mě bereš?
pod široširým nebem víc než
světla slunce
a v odlesku mléčné dráhy hvězdy v něm!
zahrady provoněné jasmínem,
tlesk modrého deště,
bílá srst oveček,
a všechno, co lze si jen představit.
Naučil jsi mne v lásku nevěřit... to bolí...
i tak skrz tvoje dlaně vidím
tajuplné nahé srdce,
něžné, smělé,
setkání odvahy a víry...

jsme jen, že jsme se shledali... 

šeptám

milý

Steve Jablonsky - Sacrifice

Ramzu

O čem je život? __  o  touze
poznat v člověku Člověka,
pro úsměv, chvění, bláznivé hraní,
v nekonečnu zmaru
lidskou oporu,
živý cit bez rozhraní.
 
To vždy jen krátce na tomto světě lidé radosti zakoušejí.
 
<>

 

Neznajíc hlubší smysl, bez vjemu kořenů věcí a ideálů,
přes strukturu času směřuji do země zapomnění...
a srdce zmírá a dech se tají!
 
A tak se ptám, na sklonku žití, je možné ještě jednou, znovu
smíchat slunce s oblohou hvězd,
duhu,
tančit na hrotu...?

 

 

_

https://www.youtube.com/watch?v=I_bxdIWsI-Y
Richter: Dona Nobis Pacem 2

E.T.

 

Vím, co chci.
Některé věci nelze prožít.
Cítím se osaměle, zraněně,
občas i rozčileně.

.
.

Hodiny tikají a krájejí čas na miliardu
malých akustických stop.
Je to moc nahlas, je to moc
potichu.

.
.

Haló? Haló! Jsi tam?

Zase jsem nestihla
říct ti o tom mrtvém ptáku,
včera na chodníku,
 
byl tak trochu
jako ty a já,
 
šedý, bez života.

.
.

Milovat  znamená
vidět budoucnost, a sebe v ní.

 

_

 

https://www.youtube.com/watch?v=I_bxdIWsI-Y
Dona Nobis Pacem 2 - Extended Version