Dokonalý svět

Ji a Ním

Sluneční paprsky 
prorážely chuchvalce mlhy,

úsměv rozžehl oči, 
živorodý_

 Když ji vzal za ruku,  na holých dlaních
usedl čas;
chvíli uvěřila.

Naučil Ji dýchat, 
objevovat, 
co přebývá ne v příbytku nebes, 

ale v duši je bezmezné, 
barvami hýří a bují:

čip čip - všude jen ptáci!

„Mlč jen!" smála se
a spolu s Ním 
vyšla pěšinou mezi šuměním 
lip,

ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů, kde začínal tajemně 
křehký svět,

kde i na jaře padají sněhové vločky,

jež bolavé smutky přikryjí bílým tichem

: