Duma

Tohle je místo rozechvělých stébel orobince,
po nichž se spouští večerní slunce.
Stojím bosa, oplácaná blátem, země
mi drápy rozdírá krev.
Ztrácím se, všechno mé světlo,
vdech za vdechem.
A ptáci, co si snad přáli vzlétnout?
drobná tělíčka beztížně klesají oknem vesmíru
na křídlech
bílých jako sůl...

 ... jsem víc než stín svislých žaluzií, vyhleděný obzor, 
promlčené ticho!
_

 

https://www.youtube.com/watch?v=4dXz0Csfmsc 
Brahms Op.116 no.2- Gilels