Z iluzí popelem

  Když ztrácíš iluze,
  jakoby končil svět,
  a skrytý pramen duše
  byl navždy umlčen.
  Snad ještě hvězdy ochutnáš,
  šumivé, vzdálené, slané jako slzy,
  trpce hořké...

  Zvláštní představy,
  svět totiž končí neustále.

  Budou-li z prsou rvát ti srdce,
  budeš se smát?

  Jsou někteří, a bůhví,
  konec světa odvracejí,
  láskou či hloupostí
  (co se než navenek hloupě tváří),
  nebo jim přeje náhoda?
  Možná díky nim se Země dosud točí.

  Tak nezoufej,
  i ty křehkou vášeň řiď rozumem,
  aby mohla žít každodenním zmrtvýchvstáním,
  jako fénix vznést se nad vlastním popelem.

  A pamatuj,

  vesmír není plochý.

_

https://www.youtube.com/watch?v=0AC4ovCUs4Y

Hans Zimmer - A Way of Life

Čimčarara čim

  Je nekonečno podob,
  jak být člověkem.
  Ale jen jeden způsob
  paradigma štěstí,
  nikdy nelhat sám sobě,
  zůstat otevřený. 

  Mají myšlenky křídla?
  Bezpochyby ano,
  k pochopení prostoru.
  Ale vize jednoho
  nepropůjčí křídla jinému,
  vždy se budou lišit.
  Jako není jedna Pravda, 
  i myšlenky se různí.

  Jsme každý sám
  v poznávání i chápání
  světa a života.
  Hledáme-li však cestu
  k lidem,
  srdcím,
  pak s láskou a trpělivostí,
  ne nedůtklivostí,
  ta je bránou do Země hořkosti.

  Mají myšlenky křídla?
  Bezpochyby ano,
  z otevřeného okna slyším
  cvrlikat vrabčáky

  čimčarara čim...

Ursa minor

Mží tenký déšť

     jak slitovný pláč

  vpíjí slzy černozem

     kořeny pastvin

     bučiny háj

  tu zvlhlé nebe slunce prozáří

     z oblouku vystaví barevnou duhu

  stoupám po ní vzhůru

     za oběžnou dráhu    tam

  ochutnám kopec Polárky

     mléčnou mlhovinu

  proměním trny v pulzující hvězdu

     a budu-li mít štěstí    zahlédnu

  malého Medvěda s mámou medvědicí
     toužím s sebou být chvíli...
  pak vrátím se domů   

 

 

 

 

 

 Zdroj: http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/517-maly-medved

 

Posuvný svět

 

Zatímco v posuvu na konci vesmíru cosi nezměřitelného, pohybuji se jedním směrem a narážím jen na samu sebe. Mohla bych jít věčně, nabourám stejně. A co když zamířím jinam, a také nesmírně daleko? Opět potkám vlastní nedokonalost a osamocenost, ať v kyselém láku od okurek či v cukrové vatě. 

 

 

   Tolik životů
   tolik osudů
   podob a těl
   nahoru dolů
   pohybem v kruzích
   kdo jsem?
   nicotnost v nekonečnu?
   jsem přece živá

   Jsem

   uvnitř něčeho
   snad šmouhy možností
  
   zavírám petlici očí

   skulinou světla
   vpíjím svět smysly

   jak letní meteor vysoko na nebi
   příkoří hoří

   odstrčím vesmír
   pro nové místo
   není proč lhát
   až na pár drobných
   v tom starém ryzost se mění

   podivný posuvný svět

   přichystám mísu pro jabloňový květ...

 

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=FmMSixa_YN0&nohtml5=False  
The Rasmus - Sail Away

 

Dumky

Tohle je místo rozechvělých stébel orobince,
po nichž se spouští večerní slunce.
Stojím bosa, oplácaná blátem, země 
mi drápy rozdírá krev.
Ztrácím se, všechno mé světlo,
vdech za vdechem.
A ptáci, co si snad přáli vzlétnout?
drobná tělíčka beztížně klesají oknem vesmíru
na křídlech 
bílých jako sůl...

... jsem víc než 
závislost,

mentální bludiště,

peklo i ticho!

_

https://www.youtube.com/watch?v=4dXz0Csfmsc

Brahms Op.116 no.2- Gilels

Golce

Ač v ni nevěřil, hledal 
pravdu,
shromažďoval fakta jako peří z polštáře rozpáraného ve větru.
Prošel rok bez jara 
a večer klečí pokora i naděje na jednom koleně.

Analytická část jeho mysli, ten

slabý, klidný hlas,
celou dobu ho sledovala, a teď,
přehrávala mu všechna rozhodnutí,

vše, co udělal,
v dané chvíli se zdálo  smysluplné,
srozumitelné

Kdesi během akce ale cosi ztratil__

celou délku okamžiku být blíž, rozkrývat něhu
 existence

  

_

https://www.youtube.com/watch?v=j8e0fBlvEMQ
Hélène Grimaud – Mozart: Piano Concerto No. 23: II. Adagio

Pocity

Jaké je vyslovit své opravdové pocity?


Rozštěpené slunce na obloze,
a v přízemních mlhách věčné otázky,
soucit, přátelství, štěstí, 


slova jako užovky,
i všudypřítomné nanic,
pod tíhou marnosti
větví se, bují__ 


A touha jít,
brodit se mimo vymezení,
dopustit dobré, na mžik uvěřit, 
 
žít život, 


ne přelstít...

_