Husička

Kolik vroucí touhy  teskných přání
s večerem bloudí po zčernalém nebi
Ten    na něhož čekám   nepřichází
nad obzorem táhlá mračna plují... 

~

Přilétá vítr_  rozkýval stíny,
zmizela hvězda z malvice

a z oblohy déšť padá
jakoby byla bezedná...

než paprsek slunka zčistajasna
k úsměvu mysl rozechvěje

k obzoru bílá husička vzlétla...

         <(")

 

Čechomor - Husičky

Domov

 

Odedávna jsem věděla, že domov je zhmotněním představ a snů, vytváří prostor naší existenci, dává pocit bezpečí, když svět kolem je neustále proměnlivý. Domov nemá být jen hromadou cihel a kamení; zahrnuje ducha, duši, srdce. Je sám o sobě svébytnou, osobitou civilizací, a člověk v něm obývá jedinečný kousek vesmíru. Není důležité, jak rozlehlé je obydlí, ale kolik štěstí a lásky do něho vměstnáme. Domov má být plný vůní, barev, úsměvů, přestože venku nebesa právě pláčou. Je důležité vědět a moci se spolehnout, cítit, že někde v tom malém koutku nekonečně rozlehlého vesmíru je domov.

Když jsem byla malá, měla jsem ráda obrázek Josefa Lady; v popředí stála srna v bíle zasněžené krajině a opodál venkovská chalupa, rozzářená žlutavým světlem ze dvou malých okének. Moc jsem si tehdy přála skrze ta okna nahlédnout dovnitř, do světnice... vnímala jsem hřejivé, křehké tajemství...   

 __

 

 

Slunce skomírá v nachu obzoru

na nebi rozžaté lampy z hvězd

stín noci

vůně suchopáru.

 

Vítr se prohání jak lehounký dech

co chvíli vylíbá z krajiny vzdech

zas a zas

jakoby vzlyká znavený zvon

jakoby šeptala dívka

píseň snivou a dumavou

Kde je můj domov?

Za těmi dálnými světly

___ k cíli nevedou...

 

 

 

Život bývá často jiný, než jsou představy. Nikdo nemůžeme být zcela šťastni, není úplného štěstí. Ne, že bychom si štěstí nepřáli, nebo neprožívali okamžiky, kdy vystoupáme do závratných výšin a staneme se vesmírným člověkem. Ale od chvíle, kdy se zamilujeme nebo spatříme hvězdy, již neutišíme bolest v hrudi, neurčitou touhu po plnosti srdce i volném nebi. Protože hvězdy, ani ti, koho milujeme, nám nikdy nepatřili, a přece teskníme po blízkosti.

Je lidským údělem prožívat nejniternější okamžiky větší měrou o samotě, ač toužíme po sdílení. Každý jsme více sám než s někým. Potom nezbývá než se zastavit, posadit, a v mysli se uhnízdit v jiném světě... či alespoň občas pozorovat na nebi hvězdy, i to může být povznášející a krásné.

 

 

 

Enya - The Humming

 

 

 

 

 

Za oknem

Prstem maluji ve vzduchu křídla,
prostorem krouží po nekonečnici barevných dní.
Letím!
od tebe ke mně
a znovu zpět,
sedám si na parapet,
klátím nohama,
cítím se dobře.
A proč bych neměla?
Za oknem
tvář
oči
dlaň
dech...

 
Být šťastná, co to znamená?
 

 

 

Katie Melua - Just Like Heaven

Do končin

 

Ptáš se mě, co hledám?
Únik. Odsud. Z různých míst.
Před strachem, samotou, prázdnem.
Před tím, že nedělám,
z čeho bych měla radost,
že prodávám své dny... smích.

 

Hledám dech v úžlabí strání,
ve smrkovém kolébání,
mezi stromy chomáče trávy,
bublavý potok, Vlčí propast,
zvlněnou dálku Mléčné dráhy,
protilehlý čas,
vítr
když hraje si

že tu
že tam

do končin a mnohem dál

 

 

 

 

 

Tanita Tikaram - Twist In My Sobriety

Tasmoa

Půlnoční vítr kolébá travou
a třepot křídel nad zemí,
vysoké nebe, zažloutlý měsíc.

V proměnách času,
v daleku dní svět plyne s oblaky příslibů
v cizozem,
a s ním můj pradávný prastarý sen__

jakási tíseň mě souží

Olafur Arnalds Happiness Does Not Wait

Mlčení

znám slovo... i mlčení,
jako když vhodí kámen do studny,
neslyším šplouchnutí

... a někde v mé hlavě, za tou oprýskanou zdí,
proletí čmelák,  vítr šustí po poli,  mihotají hvězdy,
a celý boží svět...

ztrácím se,
ztrácím,
v tichu rozčeřených hladin,
na špičce nosu promlčený sen...

Uvěřit...

 

Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry
ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_

     Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš?
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...   
 
.
.

Zpoza času  do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
když jsme sami, chceme být sami,
když se mýlíme...


     Mám strach, o nás,
otisky snů,
co nestihl smýt noční déšť,
a nesnažím se předstírat,
nasáklých sladkostmi...

Na mžik chci znovu uvěřit

 

 

 

Sam Smith - Fire On Fire