Rosette Nebula

Tehdy... zdálo se mi, že se dotýkám čehosi nekonečného.

Lehce zvolna plují...
rozfouknutý 
vesmír v růži z mlhoviny, 
majáky pulsarů, myriády galaxií,
houpavě zvlněně flotily
hvězd nad ouvratěmi,
struktury matematiky 
s přesahem reality,
iluze ilustrovaných lidí,
suma všech otázek s odpověďmi,
nebo tajemné místo, kde i bůh bloudí?

Hvězda i kámen vnímají podobně... ale proč palčivá
úzkost mě svírá, až hořím?
mám málo času
prožít pradávné  c o s i
(sen z dětství),
i když vím,
nejspíš není v dosahu možností.
V dlaních mi praskla bublina
a já nedokážu pochopit,
co se s ní stalo.
O kolik víc je vesmír?

V příkopu Mléčné dráhy
kamenná chalupa,
kryje ji zelený háj, bílá oblaka,
vodopád zvuků 
pěnic a skřivanů.
Na střechu pálenou sluncem tiše padají
okvětní lístky jabloně, třešní.
V světnici tlukot srdce muže a ženy,
jejich úsměv prosvětluje vesmír víc než v nekonečnu hvězdy.

Proč jsou slzy na mé tváři? Ani život ani smrt neznamenají nic.
Snad...
láska,
ta přece neprochází smrtí, buď je nebo není,
může růst a stát se něčím utvářeným pro
Věčnost 

_

    

https://www.youtube.com/watch?v=1DCBsfz_jbY

Comptine d'un autre été" Yann Tiersen - Piano /  Pianist: David Solís