Eta-Aquaridy

Již dávno, dětský pokoj, dívka s vlasy
pečlivě hlídá paprsky slunce,
než soumrak schoulí  život do peřin,
stmívá se.
Obléká kabátek, vybíhá ven,
do parku mezi vysoké stromy, některé bzučely...

Noc jako labuť černá rozžíhá tisíce světel a  luceren.
Září na nebi i v očích té holky.
Vyhlíží přátelství mezi  hvězdami.

Je nezkušená, neví, že v místech, kde tryská smích, 
bývá i studnice se slzami.
_

Čas vyvrásnil v tabulovou horu, 
kam až se rozpíná, 
osamocena,
dívka,
dávno žena,
zvedá prosebně ruce k nebesům,

prach Mléčných hvězd padá...

_

https://www.youtube.com/watch?v=rKpahxewYlU 
Pomme - J'suis pas dupe