Za oknem

Prstem maluji ve vzduchu křídla,
prostorem krouží po nekonečnici barevných dní.
Letím!
od tebe ke mně
a znovu zpět,
sedám si na parapet,
klátím nohama,
cítím se dobře.
A proč bych neměla?
Za oknem
tvář
oči
dlaň
dech...

 
Být šťastná, co to znamená?
 

 

 

Katie Melua - Just Like Heaven

Do končin

 

Ptáš se mě, co hledám?
Únik. Odsud. Z různých míst.
Před strachem, samotou, prázdnem.
Před tím, že nedělám,
z čeho bych měla radost,
že prodávám své dny... smích.

 

Hledám dech v úžlabí strání,
ve smrkovém kolébání,
mezi stromy chomáče trávy,
bublavý potok, Vlčí propast,
zvlněnou dálku Mléčné dráhy,
protilehlý čas,
vítr
když hraje si

že tu
že tam

do končin a mnohem dál

 

 

 

 

 

Tanita Tikaram - Twist In My Sobriety

Tasmoa

Půlnoční vítr kolébá travou
a třepot křídel nad zemí,
vysoké nebe, zažloutlý měsíc.

V proměnách času,
v daleku dní svět plyne s oblaky příslibů
v cizozem,
a s ním můj pradávný prastarý sen__

jakási tíseň mě souží

Olafur Arnalds Happiness Does Not Wait

Mlčení

znám slovo... i mlčení,
jako když vhodí kámen do studny,
neslyším šplouchnutí

... a někde v mé hlavě, za tou oprýskanou zdí,
proletí čmelák,  vítr šustí po poli,  mihotají hvězdy,
a celý boží svět...

ztrácím se,
ztrácím,
v tichu rozčeřených hladin,
na špičce nosu promlčený sen...

Uvěřit...

 

Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry
ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_

     Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš?
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...   
 
.
.

Zpoza času  do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
když jsme sami, chceme být sami,
když se mýlíme...


     Mám strach, o nás,
otisky snů,
co nestihl smýt noční déšť,
a nesnažím se předstírat,
nasáklých sladkostmi...

Na mžik chci znovu uvěřit

 

 

 

Sam Smith - Fire On Fire

Poutníku osamělý

 

Kdysi chtěla jsem být ne hledačem nejzazší pravdy,
jen letět s bílými oblaky za obzor dnů,

snad na jiné planety, kde láska a touhy nebolí...

postavit z lučního kvítí dům,
vykřesat z pazourku plamen,

aby až z hájů a vrcholků hor budeš se vracet,
   poutníku osamělý,
   našel jsi  teplo, klid,
   otevřel okno duše, vpustil dovnitř hvězdy,
   sluneční svit,
   věřil, že šťastným lze být,
  
pak spolu rozletět se s bílými oblaky... 

 

Yann Tiersen - Porz Goret

Nesuv

 

... podél starých rozpadlých zdí,
zkřehlá, sklíčená, mlčící,
toulám se dlouhou, dlouhou ulicí...
v hlavě hlasy, vyprávění
o životě, marném snění,
jsem nic, předzvěst smrti a zapomnění...
ach! již půlnoc, hvězdy zaseknuté na kopí,
pomerančové lampy stínohry,
šumění deště barvy rozpíjí...
svět je mokrý,
placatý,
tak málo hloubavý,
tak málo laskavý,
viny,
viny,
viny...

Tu zaslechnu: „Ušáčku, snad se nebojíš?"

 

Viva Forever