O srdci__?

Bim bam bim_

Hlahol prastarého zvonu
stokrát tisíckrát,
kdesi uvnitř těla rozezněl bytí,
všechnu pýchu spláchl, i tu co se jen tak tváří,
všechnu ubohou minulost, chlupatou jako strach,
štěstí že člověk zhltne hlas,
zas
vzrušil iluze o lásce a smrti

je možné jít znovu pěšinou naděje?
kde vzduch je čistý, slunce zlaté, tráva hebce jemná
voní hvězdy
kde v zimě padají sněhové vločky
smutky bílým tichem přikrývaj'

kolem namyšlených skal
bez i té nejmenší předtuchy o propasti

Někdy se do nich propadám...