Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry
ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_
Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš?
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...
.
.
Zpoza času do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
když jsme sami, chceme být sami,
když se mýlíme...
Mám strach, o nás,
otisky snů,
co nestihl smýt noční déšť,
a nesnažím se předstírat,
nasáklých sladkostmi...
Na mžik chci znovu uvěřit
%20-%20M%C4%9B%C5%99%C3%ADtko%20(25%20%25)(1).png)