Mlčení

znám slovo i mlčení,
jako když vhodím kámen do studny,
neslyším šplouchnutí


... a někde v mý hlavě, za tou oprýsknutou zdí,
proletí čmelák, vítr šustí po poli,
skleněné hvězdy plují po nebi,
a celý lidský svět...


ztrácím se,
ztrácím,
v tichu rozčeřených hladin,
na špičce nosu promlčený sen...

Tiše po větru

Jsou tisíce cest a tisíce stezek,

a nikdo dosud jimi neprošel,

jsou tisíce skrytých ostrovů života.

Nehledám klid, toužím po volnosti,

dosyta chutnat myšlenky,

doušky světla i tmy,

a hlavně... hlavně zapomenout__

zamést hloubku lesa,

rozorat zemi,

obejmout.

          

                                                                                 

Pak někde něco by se mělo zachvět,

jak včela

do květu ponořená,

do krve když vpíjí se duha,

a hvězda s hvězdou mlčky šeptá...      

O srdci__?

Bim bam bim_

Hlahol prastarého zvonu
stokrát tisíckrát,
kdesi uvnitř těla rozezněl bytí,
všechnu pýchu spláchl, i tu co se jen tak tváří,
všechnu ubohou minulost, chlupatou jako strach,
štěstí že člověk zhltne hlas,
zas
vzrušil iluze o lásce a smrti

je možné jít znovu pěšinou naděje?
kde vzduch je čistý, slunce zlaté, tráva hebce jemná
voní hvězdy
kde v zimě padají sněhové vločky
smutky bílým tichem přikrývaj'

kolem namyšlených skal
bez i té nejmenší předtuchy o propasti

Někdy se do nich propadám...

Za oknem

Všechno zlato podzimu
    přízemní vítr rozfoukává,
    sukně se lehce vzdouvá,
    na nártu uvízl žlutý list.
    -
    Prstem maluji ve vzduchu křídla,
    prostorem krouží
    po nekonečnici barevných dní.
    Letím!
    od tebe ke mně
    a znovu zpět,
    sedám si na parapet,
    klátím nohama,
    cítím se dobře.
    A proč bych neměla?
    Za oknem
    tvář
    oči
    dlaň
    dech...

Být šťastná, co to znamená?

_

https://www.youtube.com/watch?v=pXRviuL6vMY
twenty one pilots: Stressed Out

Severní rozmezí

Blíž
víc k severu
sníh
sníh
tisíciletí sněží
v závěji klečím...
polární noci je teplo a stále tepleji
běžím
přes jakousi tříšť ledovou
za jakousi vzpomínkou psohlavou
za obrysem přiléhavým

něžnost
sněžnost

v krystalcích ledu sevřené nebe
moje
tvoje

severní rozmezí

-

https://www.youtube.com/watch?v=mMSBBRhdFc4&t=9s

Jane Long- The Aviators

zaslíbená Země

Poslední kmeny lidské rasy
se krčily ve svých jeskyních,
vyhlížely den,
který nikdy nepřijde.
Na obloze slabě zářily cizí hvězdy,
jako oči šelem,
stahujících se kolem ubývajícího ohně.
Černá obloha pozvolna splynula s černou zemí,
pohltila obzor.
_

           Věděl, že legendy lžou,
           ale proč by měl ničit jediný pevný bod
           v podobě nikdy neumírající naděje?
           Přistoupil blíž, vášnivě vzal její sny do svých rukou,
           s oblakem údajů vpustil je k ikoně :
           zaslíbená Země

           kvantová pěna zašuměla
           vybublal nový vesmír...                            
                                                                                                                    

kde jsi, Živote!?

_

https://www.youtube.com/watch?v=fmS_MxfJiCw
Expression - Helen Jane long

Kam jdeme?

"Tím, že se narodíme, je nastolena otázka, kterou si musíme každý zodpovědět. Nejdůležitějším úkolem v lidském životě tedy je na tuto otázku najít odpověď. Člověk nehledá jen odpověď vyjádřenou slovy, nýbrž má odpovědět celou svou bytostí, svým způsobem života." :  Erich Fromm

-                                                                                                                                                    

Poháněn vůlí,
až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci.
Spěchal... tam,
kde směry se rozcházejí
do beznávrati.
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii,
voněl mužem.

A byla žena
plachá jak liška :     
         "Jsem ryba, která zápasí s vodou.
          Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
          Když odejdeš, odejde vše, pro co žiji."

Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala 
kdesi pod okrajem lesa v potoce mezi kapradím,
hned silněji, hned tišeji...

           V tu chvíli na všechno zapomněli,
           a život jim najednou připadal krásný a laskavý...

-